na Blog.cz

POzor! Je tu novej fanclub pro holky,které si život bez anime neumí představit :)Pokud jsi jednou z nich,přihlas se do nového Fanclubu AnimeGirl

napiš:

1.tvoje přezdívka nebo jméno

2.tvůj blog

3.dáš si ikonku na svůj blog?

Ikonka:

vyšli ven před polorozpadlou budovu bývalé věznice.Dalo se říct,že se její stěny už doslova drolily na malé kamínky.Před věznicí stál velký železný plot s ostnatým drátem.Velká brána,kterou se v minulosti vcházelo,měla rozštíplý zámek,a byla lehce pootevřená.Celé prostředí Yumi nahánělo hrůzu.Nedovedla si představit,že v něčem takovém kdysi žila.Za bránou se ale tyčil velký les bujně rostoucí zeleně,která hrála všemi barvami. "A..jak se vlastně jmenuješ?"Zeptal se jí kluk když se prosekával zkrz tu zelenou zkázu."Y-Yumi...Jmenuju se Yumi...A...ty?"Kluka to nejspíš trochu překvapilo,ale nedal to na sobě znát."Jsem Naoki."Jeho hlas zněl oproti tomu Yuminému mnohem více vyrovnaně a sebejistě.Dlouho se prodírali hustými křovinami,a jinou divnou vegetací.Najednou za Yumi něco křuplo.Zastavila se a rozhlídla se kolem sebe.Naoki nejspíš taky zaregistroval přítomnost někoho jiného a taky se zastavil.Mezi stromy se pohnuly tři černé stíny.Najednou Yumi kolem ucha prosvištěl kunai a zabodl se do stromu za ní."Tawa Goto..." Kluk si potichu zanadával,a křikl na Yumi ať utíká.Yumi ho poslechla a mrštně odskákala pryč.Kluk se za ní jen ohlídl přes rameno a pak se dal do řeči."Myslíš že tě nevidím?Srabe....Dělej!Vylez ven!"Z poza jednoho stromu vykročila postava s Tmavě modrým,skoro až černošedým pláštěm,a opravdu divně rozházenými vlasy.Jako by se rok nečesala XD."Čekal jsem že to budeš ty...Hiroyuki..."Naoki to řekl s klidem,což toho druhého kluka s pláštěm asi pěkně vyprovokovalo.Natáhl proti němu ruce a začal v nich hromadit energii černé barvy.Naoko ale věděl,co se chistá udělat,a tak,jakmile tu černou slátaninu energie vystřelil proti němu,jedním mávnutím křídel vzlétl na oblohu,a jak narazila do stromu a rozpustila se,zase sletěl dolů. "Celkem to ujde..."
"Myslíš?"
Hiroyuki se uchechtl..."To nic nebylo..."Zase proti Naokovi natáhl ruku ale tentoktát vyslal z dlaní dva provazy energie,která sebou začala zmítat a hnala se proti Naokovi.Ten je odrážel pryč,ale přepočítal se.Jedno z křídel se mu totiž zaseklo mezi větve pichlavého keře,a nešlo vytáhnout.Zatím se jeden ten pruh z energie hnal proti němu. Už si myslel,že to je jeho konec.Že ho ta nechutná,černá hmota uškvaří.Zavřel oči a čekal na zásah.Nic se ale nedělo a tak je znova otevřel.Dva provazy z energetické hmoty se k němu chtěli dostat,ale nemohli,protože ho bránily obrovské silné ostnaté kořeny s květy červené růže.Teď už byl vážně mimo.Nechápal co se tady děje.

Konichiwa ! :D

Máš rád/a Anime?Sleduješ ho,nebo čteš mangu? Tak to je sčítání Anime příznivců přesně pro tebe :D.

Napiš:

1.tvoje přezdívka nebo jméno

2. tvůj blog

3.dáš si tuto ikonku na svůj blog(viz.nahoře)

4.máš rád/a Anime?

O.O Tak jsem včera o odpoledním vyučování šla ven s kámoškou,která je(tak jako já)ulítlá na chibíky.Určitě víte,kdo to chibíci jsou,ale radši kdyby někdo nevěděl,chci připomenout,že jsou to takové ty malé postavičky s tím kawai kukučem,a rozkošnýma očima.Kdyžtak si to vygooglujte :)

No,a jelikož lehce sněžilo,měli jsme na našem velkém školním hřišti lehký povlak sněhu.A protože náš školňák je jedna obrovská rovná plocha,obšas v těch 2 cm sněhu šlapeme obrázky.Dělá se to tak, že chodíme do nějakého určitého tvaru(např. srdíčko) a naše stopy za námi zanechávají lajnu která se táhne tak jak mi jdeme,čili pokud obejdeme třeba kolečko,ve sněhu se objeví kolečko.Šlapeme hlavně když už fakt není co dělat,a to včera taky bylo...Nuda jak něco :(

Tak jsem chodíla,a vyšlapala jsem do sněhu tři chibíky.Dám tu obrázky,ale jsou nic moc,protože jsem je fotila jednak mobilem,a jednak byly ti chibíci tak obrovští,že nešli vyfotit celý XD Takže to moc nejde :( Ale i tak....snad v tom něco poznáte XD

jůůůchůůů! jsem šťastná doslova jako blecha :D

Naučila jsem se totiž - konečně - klikací ikonky(klikačky)

možná je to divné,ale jsem z toho úplně na větvi XD

A ještě chci připomenout,že jestli chcete být SB,tak klidně napište :)

Jestli chcete dát reklamu nebo něco podobného(SB se nepočítá!!!)dejte ji sem,jinak bez milosti Mažu!!!

Ahoj lidi :)

Chcete být moje SBéčko?

Jestli ano tak napiš:

1.jméno nebo přezdívku

2.váš blog

3.přidáš si mě to SB?

Kdo se stane SBéčkem,dostane diplomek :)

Spozdravem vaše Miyoko-chan O.O

tak toto jsem našla na netu :D

celkem pěkný ne? : )

můj anděl strážný kapitola 3. - pihatá potvora XD

"Sakra!"Kluk udeřil pěstí do svojí druhé ruky,a potom je složil v bok a nahodil výraz který říkal:Až tě příště uvidím zabiju tě!
Potom se obrátil k Yumi a zase začal:"Sakra holka tos nemohla volat o pomoc někoho jiného?!"Zvedl při tom naštvaně křídla nahoru,a ony začali černat vztekem.
"J-jiného?"Zeptala se Yumi tichým jemným hlasem."A-ale já n-nikoho nevolala!"Bohužel to neznělo tak přesvědčivě jak chtěla,a kluk s křídlama zase začal nadávat:"Sakra vždyť jsi mě volala jak blbá!To si sklerotička nebo co,že si to nepamatuješ?!"
"A-ale já vážně..."
"Žádný ale!prostě jsi to zavinila ty."Ukázal na ni prstem,a v jeho tváři poseté pihami byl vidět hněv.Porozhlédl se kolem a zastavil zrak na dveřích.Přišel k nim a otevřel je.Nebyly zamčené,což bylo divné.Nakoukl na chodbu plnou pavučin a rozházených věcí.Všude byl prach.Pokynul Yumi ať jde taky,a ona se zvadla a šla.Nakonec ho tak nějak doběhla.Klepaly se jí nohy ale šla.Pak už to ale nevydržela a ztratila rovnováhu.Padala dozadu ale ten kluk ji chytil!Bylo to tak rychlé,že to ani nepostřehla."Sakra holka co děláš!"Zakroutil hlavou kluk a postavil ji na zem.Yumi se jen rozpačitě usmála a tiše mu poděkovala.Kluk zase zakroutil hlavou a šel dál.
***
Tak jsem se zase trochu rozjela se psaním :) doufám že se vám povídka líbila a brzo přibidou i další díly :) tak zatím ahooj :D

Můj anděl strážný kapitola 2. - Pád z nebe O.o

Yumi dlouho tiše přemýšlela...Jak se odtud mám dostat? V podstatě jí v hlavě neznělo nic jiného.Ruce má svázané,přes pusu hadr a přes oči také.Nemůže se skoro hýbat.
Najednou něco uslyšela.Ale nabyl to déšť...bylo to....KŘÁP!!! ozvalo se někde před ní. Yumi sebou trhla jako poplašená.Nic neviděla,ale o to víc to bylo depresivnější."Zatracená práce!"
Ozval se zase před ní klučičí hlas."Proč musím jít dolů vždycky já?!"Řval někdo dál.Byla vyděšená,ale zárověň šťastná,že slyší konečně něco,o čem ví,že to je živé(snad.. XD).
Potom se jí uvolnily pouta na rukou.Někdo je...přeřízl?!Yumi byla štěstím bez sebe.Zárověň jí někdo strhl pásku z úst,a potom i z očí.Yumi neviděla,jelikož nebyla zvyklá na tolik světla.Pomalu ale začínala rozpoznávat siluetu kluka,který měl obrácený obličej směrem k díře ve stropě a řval: "No!Hotovo!Už mě vezmete zpátky?Hááálóóó!!!Pohněte si!Háálóó!"
Yumi na něj hleděla s otevřenou pusou.Už jen svým chováním byl divný ale bylo tu ještě něco...Zdálo se jí to nebo..ten kluk měl..křídla?